květen 2012   Štěňata Spinone Italiano/ Spinone Italiano puppies for sale
Chovatelská stanice "Čarovné srdce" zadá štěňátka Italských spinonů z výborného pracovního a exteriérového spojení
1 pejsek a 5 fenek
Kennel "Čarovné srdce" enters the Spinone Italiano puppies from excellent working and exterior connections 1male and 5 female
12.květen 2012   Co před rokem bylo nepředstavitelné se letos stalo skutečností
   Cir dnes úspěšně složil zkoušky vloh v I ceně 225bodů, druhé místo.
   Zkoušky pořádal OMS Vyškov, v honitbě mysliveckého združení obce Kozlany.
Vše bylo výborně připraveno, hlavně revíry pro psy, myslím, že mohu říct že každý pes měl možnost přijít do zvěře,
někteří do pernaté někteří do srstnaté, ale měli možnost předvést základní vrozenou vlohu ohařů - vystavování.
  
Počasí bylo nakonec deštivé. Ráno při nástupu to ještě vypoadalo na krásný slunný den, ale když jsme odcházeli do honitby tak se už mraky blížili.
První pes z naší skupiny ještě šel v "suchu", Cir měl los číslo 2 a už mu začalo pršet.
A od té doby pršelo až do večera, na místo srazu jsme všichni přišli mokří.
  
Máme ohromnou radost a nakopnutí do dalšího výcviku Cira.
duben - květen 2012   Cir se připravuje na zkoušky vloh
   Cir se připravuje na zkoušky vloh,
a cvičíme i další disciplíny jako dohledávky, vlečky, aport z vody, hledání na vodě.
  
  
Pár fotek nejen z výcviku naleznete
>> Foto výcvik
březen- duben 2012   Nezahálíme a opět cvičíme
   Aktuality trochu váznou jelikož mám na starosti správu dalšího webu ve svém volném čase, kterého je velmi málo.
Takže tady nyní spíše budu aktualizovat to nejdůležitější ze života našich pesanů.
  
Podle počasí a času jsme se pustili do cvičení. Ar si opakuje , aby mu to nebylo líto a Cir aby se připravil na zkoušky.
Zatím je velmi šikovný, dospívá, do vody je hrr, ale měl více rozumu než Ar, který se vydal po ledu přez lesní ještě zamrlý rybníček a
led se pod ním probořil. Vše nakonec dobře dopadlo.
  
13.leden 2012   naháňka na černou zvěř a vysokou holou
  
Opět jsme byli pozváni na jednu z naháněk tady doma. A jako obvykle jsme šli v tlaku.
Naše skupinka byla tentokrát malá čítající 5 honců (včetně vedoucího) a tří psů.
Tentokrát byl mezi pesany i bulteriér. Toto plemeno jsme ještě neměli možnost vidět pracovat na naháňce.
Náš úsek jsme procházeli tak nějak cik cak a za chvíli jsem nevěděla kde jsme.
Ale vedoucí to věděl, což bylo důležité, zorientovala jsem se až před posledním úsekem, kdy jsme přecházeli lesní cestu
blízko místa srazu s občerstvením.
  
O občerstvení se starli dvě milé paní a tak měli všichni po ukončení naháňky co jíst i pít, zahřát se teplým čajem či kávou,
opéci klobás či zakousnout koblížek nebo makový koláček.
  
My jsme v leči viděli pouze zvěř srnčí, tři zajíce a následně až střelené sele.
  
na výřadu, který jsme nestihli, bylo cca 18 ks zvěře černé, jeden lišák, jeden jezeve, kterého chytl pes v leči.
  
My jsme byli s Arem dosledovat jedno postřelené prase. Barvu šel Ar perfektně, i když byla barva pouze na nástřelu, posléze cca po 300m
kapka barvy, a až po cca 600m dva zálehy a od nich už barvy více. Ale jaké bylo naše zklamání, když na konci jsme našli pouze vývrh.
Střelec na další pozici divočáka dostřelil když k němu došel. Ar nás opět přesvědčil, že má výborný nos a i přes přechod několika jiných čerstvých stop zvěře,
přechod přes lesní zpěvněnou cestu nás dovedl na konec.
  
Následně jsme byli ještě na druhém dosledu. Tady honci v leči viděli postřelené sele, pes z leče u něho hlásil, ale v tu chvíli (z bezpečtnostních důvodů)
za ním nemohl nikdo jít.
Hajný nás dovedl kam až našli poměrně hodně pobarvenou stopu, která ale končila v bukové mlazině, kde pravděpodobně toto sele hlásil pes v průběhu leče.
Od tohoto místa už barva nebyla.
Ar dal z nějakého důvodu nejdřívě přednosti stopě živé zvěře či psa. Po druhém nasazení v mlazině chytl stopu selete, které ale od tohoto místa nebarvilo.
Až po snad 500m jsme se přesvědčili, že jdeme správným směrem ,kdy jsme našli opět kapku barvy, ale dále zase žádná.
Jakoby se rána zatáhla.
Ar sledoval stopu dál cca 600m, ale došel na místo, kde se spojovalo více viditelných stop a tady už přeci jenom nebyla
ta jistota a tak jsme se vrátili.
  
Už bylo po výřadu, rozloučili jsme se a odjeli domů.
Musím přiznat, že mi ani nedala zabrat chození v tlaku, jako jít s Arem po barvě.